Moje cesta

Mrazivá tma a tichý náměstí. A já skrze něj kráčím.“Co to sakra zase jdu dělat?!” probleskne mi hlavou. Postavit se na pódium před desítky, možná stovky(?) lidí a balancovat nad propastí někde mezi úspěchem a veřejným znemožněním se.Poslední dobou mám pocit jako že to ani nejsem já. Ale něco, co skrze mě žije tenhle život. […]

„Měla bys tu svoji cestu sdílet!“ proniknou do ticha manželova důrazná slova. „Hm, to mě akorát bude okrádat o čas, kterej bych mohla na tý knížce pracovat!“ nezůstávají pozadu se svým názorem na věc moje vnitřní hlasy. „Nevím. Promyslím to…“ zazní brutálně odhodlané slovní spojení ode mě coby ženy, která se narodila ve znamení vah.